státní kapitalismus V klasickém smyslu tento termín znamenal soukromé kapitalistické hospodářství pod státní kontrolou; často se ho užívalo pro řízená hospodářství velkých mocností první světové války. Sovětští marxisté používají tennín "státně monopolní kapitalismus" pro poslední fázi kapitalismu, v níž stát uplatňuje svou moc jménem monopolů proti malým kapitalistům a obyvatelstvu. Lenin, který v dubnu 1918 rozšířil toto pojetí na sovětské Rusko po proletářské revoluci, tvrdil, že "státní kapitalismus" může být řízen buržoasním nebo proletářským státem; v Rusku soukromý kapitalismus pod kontrolou proletářského státu znamená etapu přechodu k plně socialistické ekonomice.
V roce 1921, po devastaci způsobené občanskou válkou, volal Lenin po "státním kapitalismu" ve fonně koncesí zahraničním kapitalistům, které by pomohly zabezpečit zboží pro venkovský lid - ale tento plán pňnesl malé positivní výsledky.
V roce 1925 usilovala leningradská opozice vedená Zinovjevem a Kameněvem o oživení Leninova použití' tohoto termínu z roku 1918 ve vztahu k sovětskému Rusku a prohlašovala, že sovětské hospodářství je ještě stále "státním kapitalismem". Stranická většina tuto fonnulaci odmítla, když tvrdila, že už v polovině dvacátých let v Sovětském svazu převládalo socialistické vlastnictví.
Od konce tňcátých let jedno křídlo mezinárodního trockistického hnutí tvrdilo, že současný sovětský systém je "státním kapitalismem" (či "byrokratickým státním kapitalismem"). Podle tohoto pohledu stát vlastní výrobní prostředky a "byrokracie" řídí stát a používá ho k vykoňsfování pracujících a k akumulaci kapitálu; proto plní stejnou funkci jako individuální vlastník v kapitalistickém hospodářství. Jedna varianta této teorie tvrdí, že sovětská ekonomika směřuje k akumulaci kapitálu nikoliv na základě vnitřního mechanismu, ale následkem mezinárodní vojenské konkurence. RWD

literatura
Lane, D: Soviet Economy and Society, kap.3. Oxford: BlackwelI, 1984.